[Návrat do menu integrál]
Cvičení 6

Níže uvedené úlohy jsou uvedeny jako ukázkové s úplným řešením. Po projití těchto úloh bude ještě následovat Sada úloh k samostatnému řešení, u těchto úloh jsou už uvedeny pouze výsledky. Dále je možno pokračovat Užitím integrálního počtu ve fyzice, kde jsou odkazy na studijní texty z FO.

a) Obsah rovinného obrazce

        Je-li funkce f spojitá a nezáporná na intervalu áa, bñ, je obsah S množiny na obrázku vpravo určen vztahem

 

 

        Jsou-li funkce f, g spojité na intervalu áa, bña je-li f(x)g(x) pro všechna x Î áa, bñ, je obsah S množiny, vyšrafované na obrázku vpravo, určen vztahem

 

b) Objem rotačního tělesa

      Je-li funkce y = f(x) spojitá a nezáporná na intervalu  áa, bñ,  je objem rotačního tělesa vzniklého rotací křivky f(x) kolem osy x (obrázek vpravo) určen vztahem

 

c) Obsah rotační plochy

      Má-li funkce y = f(x) spojitou derivaci na intervalu  áa, bñ a je-li v tomto intervalu nezáporná, je obsah rotační plochy vzniklé rotací grafu funkce f(x) kolem osy x určen vztahem

d) Délka křivky

      Nechť je funkce y = f(x) spojitá na intervalu áa, bñ a nechť má na intervalu áa, bñ spojitou a neomezenou derivaci. Délka křivky, která je jejím grafem, je pak určena vztahem

Užití určitého integrálu ve fyzice

a) Kinematika

     Je-li a(t), kde t Î át0; t1ñ, zrychlení přímočarého pohybu v čase t, a je-li v0 rychlost pohybu v čase t0, je rychlost pohybu v(t) v čase t určena vztahem

     Je-li v(t), kde  t Î át0; t1ñ, rychlost přímočarého pohybu v čase t a je-li s0 dráha pohybu v čase t0, je dráha s(t) v čase t určena vztahem

 Příklad 1

Hmotný bod koná přímočarý pohyb tak, že jeho zrychlení s časem rovnoměrně roste a za prvních 10 s pohybu vzroste z nulové hodnoty na 5 m×s-2. Jaká je rychlost pohybu hmotného bodu v čase t = 10 s a jakou dráhu hmotný bod za tuto dobu urazil, jestliže v čase t = 0 s byl v klidu?

Řešení

 

Obdobné vztahy jako pro přímočarý pohyb platí i pro pohyb hmotného bodu po kružnici, tj.

Na element plochy

působí tlaková síla

Na celou plochu pak působí tlaková síla, která je dána součtem jednotlivých tlakových sil, tj.

 

Příklad 2

Deska D, mající tvar parabolické úseče s výškou 20 m a délkou tětivy 4 m, je zavěšena v nádrži s vodou, jak ukazuje obrázek vpravo. Hladina vody splývá s osou x. Určete velikost síly, kterou působí voda na jednu stranu desky. Uvažujte g = 10 m×s-2, ρ = 1000 kg×m-3 .

 

 

Řešení

 

 

Příklad 3 - síla působící na otáčející se tyč

Homogenní válcová kovová tyč o hustotě  ρ = 8 g × cm-3 a délce l = 30 cm se otáčí kolem pevné osy procházející těžištěm tyče kolmo na směr délky úhlovou rychlostí ω. Jaká může být největší úhlová rychlost otáčení, jestliže největší dovolené napětí, kterému můžeme tyč v podélném směru vystavit, je σD = 60 MPa?

Řešení

 

Příklad 4 - síla působící v gravitačním poli

Určete velikost gravitační síly, kterou na sebe navzájem působí hmotný bod o hmotnosti m1 a homogenní tyč délky l a hmotnosti m2, jejíž hmotný střed má vzdálenost a od hmotného bodu a leží v prodloužení podélné osy tyče (viz obrázek níže).

Řešení

 

c) Výpočet práce

Práce síly F je dána integrálem ze skalárního součinu síly F a elementární dráhy ds. Je-li směr obou vektorů stejný, pak můžeme psát

Bude-li síla F  konstantní, pak

což je známý vztah.

 

Příklad 5 - práce vykonaná při čerpání nádoby

Vypočtěte práci, kterou musíme vykonat, abychom vyčerpali nádrž tvaru polokoule, je-li naplněna do poloviny vodou (viz obrázek vpravo). Poloměr je r = 2 m.

 

 

Řešení

 

 

Příklad 6 - práce vykonaná v elektrostatickém poli

Vypočtěte práci, kterou musíme vykonat, abychom přenesli kladný jednotkový náboj Q1 = 1 C z nekonečna do bodu A, který je od bodového náboje Q = 1000 C vzdálen o r = 1 m.

Řešení

 

Příklad 7 - potenciál gravitačního pole

Odvoďte vztah pro potenciál gravitačního pole ve vzdálenosti r od hmotného bodu o hmotnosti m.

Řešení

Gravitační potenciální energie

Newtonův gravitační zákon ve tvaru pro dva hmotné body platí také pro dvě homogenní koule nebo koule se středově souměrně rozloženou hustotou. Předpokládejme nyní, že jedno z těles je Země a druhé hmotný bod. I v tomto případě platí Newtonův gravitační zákon ve tvaru

Budeme uvažovat, že se hmotný bod přemístí z bodu A do bodu B (viz obrázek vpravo).

Určíme práci, kterou hmotný bod vykoná působením síly Fg.    

Tuto práci určíme jako součet elementárních prací, tj. dW = Fg d(Fg , dr  mají stejný směr), potom

Tato práce se rovná rozdílu gravitační potenciální energie hmotného bodu v počátečním a koncovém bodě trajektorie AB; nezávisí na tvaru trajektorie hmotného bodu mezi A a B.

     Tyto poznatky využijeme při řešení následující úlohy.

 

Příklad 8 - kinetická energie padajícího tělesa

Vypočítejte kinetickou energii Ek  tělesa o hmotnosti m, volně padajícího z výšky H, při jeho dopadu na zemský povrch, jestliže poloměr Země je R. Jaká by byla tato energie, kdyby H » R? (Odpor vzduchu zanedbejte.)

Řešení

 

Příklad 9 - práce vykonaná při prodloužení pružiny

Na pružině je zavěšeno závaží o hmotnosti m = 2 kg. Působíme-li na toto závaží silou F = 30 N svisle dolů, prodlouží se pružina o 66 cm. Určete práci síly F při prodloužení pružiny (uvažujte g = 10 ms-2).

Řešení

 

Přeměna elektrické energie v tepelnou

     Prochází-li rezistorem o konstantním odporu R elektrický proud I(t); t Î át0; t1ñ, určíme množství elektrické energie E, která se při tom přemění v tepelnou podle vztahu:

Více informací o obvodech střídavého proudu je možno získat ve studijním textu

Obvody střídavého proudu - formát PS nebo formát PDF.

Příklad 10

 Vypočítejte, kolik tepelné energie vznikne při průchodu proudu I = I0 sin ωt rezistorem o odporu R = 2 Ω po dobu  t Î át0; t1ñ,  jestliže I0 = 20 A, ω =  314 rad × s-1, t Î á0 s; 7 sñ.

Návod: při výpočtu sestaveného integrálu použijte vztahu

 

Příklad 11

Vypočítejte práci střídavého proudu I = I0 sin ωt ve vodiči s rezistorem R za jednu periodu T.

Řešení

 

Práce plynu

      Při výpočtu práce ideálního plynu budeme používat následující vztahy:

1. termodynamický zákon ΔU = W + Q, který si upravíme pomocí diferenciálů na tvar dU = dQ + dW. Je-li dW (nebo dQ) záporná, soustava práci (nebo teplo) od svého okolí nepřijímá, ale odevzdává mu ji. Obvykle používáme značení dW ´ (dQ ´), koná-li práci soustava (odevzdává-li teplo svému okolí). Platí vztahy  dW = - dW ´dQ = - dQ ´.

Práce, kterou vykoná plyn při elementární změně svého objemu o dV, je dána vztahem dW´ = p dV.

Po integraci vztahu pro práci dW ´ pak můžeme psát

Dále budeme při výpočtech souvisejících s prací ideálního plynu používat stavovou rovnici ideálního plynu v různých tvarech, nejčastěji pak ve tvarech

Výpočet práce ideálního plynu také velmi úzce souvisí s pojmy tepelná kapacita plynu. Zde rozlišujeme tepelnou kapacitu plynu za stálého objemu Cv a tepelnou kapacitu plynu za stálého tlaku Cp. Častěji pak pracujeme s tzv. molárními tepelnými kapacitami, které jsou definovány takto:

kde Mm je molární hmotnost plynu. Připomeňme si platnost vztahu Mm = Mr × 10-3.

Jestliže se při elementární stavové změně jednoho molu ideálního plynu jeho teplota změní o dT, jeho vnitřní energie U se změní o

Uvažujeme-li plyn o hmotnosti m, pak obsahuje

takže

Vztah mezi molární tepelnou kapacitou ideálního plynu za stálého tlaku a stálého objemu vyjadřují dvě rovnice:

a) Mayerova rovnice

     pro měrné tepelné kapacity cp, cv pak platí

b) Rovnice, pomocí které je definována Poissonova konstanta κ

     Z výše uvedených rovnic pak plyne pro Poissonovu konstantu κ vztah

Více informací o vztazích, které platí pro ideální plyn je možno získat ve studijním textu:

Kruhový děj v ideálním plynu - formát PS nebo  formát PDF.

 

Příklad 12

      Vzduch o tlaku 20 Pa je adiabaticky stlačen z 200 m3 na 50 m3. Určete výsledný tlak a velikost vykonané práce za předpokladu, že vzduch se chová jako ideální plyn.

Řešení

 

Příklad 13

      Vypočtěte, kolik tepla se musí odejmout chlazením při izotermickém stlačení m = 45 g oxidu uhličitého CO2 teploty t1 = - 15 0C a tlaku p1 = 0,23 MPa na tlak p2 = 0,58 MPa.

Řešení

 

Příklad 14

Vzduch o objemu V0 = 10 litrů, teplotě t0 = 0 0C a tlaku p0 = 0,1 MPa nejprve izotermicky stlačíme na objem V1 = 2 litry a potom adiabaticky rozepneme na objem  V2 = 20 litrů. Jaká bude výsledná teplota vzduchu po ukončení této stavové změny a jaká celková práce se při tom spotřebuje? (κ = 1,4 pro vzduch)

Řešení

 

d) Těžiště tělesa

      Ukážeme si, jak počítat polohu hmotného středu některých těles. Budeme předpokládat, že uvažované těleso je v homogenním tíhovém poli, tj. budeme mluvit o těžišti tělesa.

      Připomeňme si základní podmínky pro výpočet těžiště tělesa:

  1. Těžiště tuhého tělesa je působiště tíhové síly působící na těleso v homogenním tíhovém poli.
  2. Moment výsledné tíhové síly vzhledem k libovolné ose musí být roven součtu momentů jednotlivých tíhových sil vzhledem k téže ose.

Na základě těchto podmínek můžeme např. psát

odtud pak dostáváme pro souřadnice těžiště vztah

Stejné vztahy platí i pro ostatní osy

Uvažujeme-li těleso se spojitě rozloženou hmotností, pak můžeme psát

kde jsme položili dm = ρ dV,  ρ je hustota tělesa, dV objemový element, dm hmotnostní element. Vztahy bychom ještě mohli upravit užitím toho, že

kde m je hmotnost tělesa.

 

Příklad 15

Stanovte polohu těžiště homogenního velmi tenkého drátu kruhového oblouku s poloměrem r a středovým úhlem 2α.

 

 

 

Řešení

 

Příklad 16

Určete polohu těžiště homogenního rotačního kužele výšky v a poloměru r.

 

 

 

 

 

 

Řešení

 

e) Výpočet momentu setrvačnosti

V této části si ukážeme, jak počítat moment setrvačnosti některých těles užitím integrálního počtu.

     Doposud byl moment setrvačnosti J tuhého tělesa vzhledem k ose otáčení definován pomocí součtu

kde ri je vzdálenost hmotného bodu mi  od osy otáčení.

     U těles se spojitě rozloženou látkou platí obdobný vztah

kde jsme použili vztah dm = ρ dV.

Značka  (m) resp. (V) u integrálu značí, že integrujeme přes celé těleso.

     Výpočet momentu setrvačnosti těles vzhledem k libovolné ose otáčení ulehčují některé věty, především Steinerova věta:

kde J0 je moment setrvačnosti vzhledem k ose procházející těžištěm, a je vzdálenost osy otáčení od osy procházející těžištěm, m je hmotnost tělesa.

 

Příklad 17

Určete moment setrvačnosti homogenní tyče délky l a hmotnosti m vzhledem k ose kolmé na směr délky tyče

a) procházející koncovým bodem tyče,

b) procházející středem tyče.

Řešení

 

Příklad 18

Určete moment setrvačnosti homogenní kruhové desky hmotnosti m = 2 kg a poloměru r = 10 cm vzhledem k ose procházející středem desky kolmo na rovinu desky.

 

 

 

 

 

 

Řešení

 

Příklad 19

   Určete moment setrvačnosti homogenní koule o poloměru r a hmotnosti m vzhledem k ose jdoucí středem koule.

 

 

 

Řešení

 Pokračovat je nyní možno řešením sady úloh, kde jsou uvedeny pouze výsledky.