Společně s Leibnizem je považován za zakladatele infinitezimálního počtu.
Život Isaaca Newtona lze rozdělit do tří zcela odlišných období. První období začíná jeho narozením v roce 1673 a končí dokončením studia v roce 1669. Druhé období začíná rokem 1669 a končí rokem 1687. V tomto období byl Newton nejproduktivnější a stal se lucasiánským profesorem v Cambridgi. V posledním období se Newton zabýval v Londýně vládními záležitostmi a matematikou se zabýval jen okrajově.
Isaac Newton se narodil na vesnickém panství v Woolsthorpe nedaleko Granthamu v Lincolnshire. Ačkoliv se narodil o vánocích roku 1642, jeho datum narození bylo určeno podle gregoriánského kalendáře, který nebyl v Anglii přijat až do roku 1752. Newton pocházel z rodiny statkáře, ale svého otce nepoznal. Jeho matka se znovu provdala a odstěhovala se do blízké vesnice. O malého Newtona se starala jeho babička. Po úmrtí jeho nevlastního otce v roce 1656 Newtonova matka ukončila jeho studium na střední škole v Granthamu, kde byla jen malá naděje, že by se Newton mohl někdy v budoucnu věnovat akademické práci. Ve školním záznamu této školy je uvedeno, že Newton byl "zahálčivý" a "nepozorný". Jeho strýc rozhodl, že by se měl Newton připravovat ke studiu na univerzitě a umístil ho proto v roce 1661 do Koleje sv. Trojice (Trinity College) v Cambridge.
Newtonovy výsledky v Cambridge nebyly příliš dobré. Newton se zde učil Aristotelově filozofii a od třetího roku studia si mohl do určité míry zvolit, co chce studovat. Newton začal studovat filozofii Descarta, Gassendiho a Boylea. Dále studoval novou algebru a analytickou geometrii Descarta a Wallise. Přitahovala ho koperníkovská astronomie Galilea. Newtonův talent se začal projevovat odchodem Barrowa s místa lucasiánského profesora v Cambridgi.
Jeho vědecký génius se naplno projevil v době, kdy v létě 1665 byla univerzita náhle uzavřena kvůli epidemii moru. Newton se vrátil do Lincolnshire a během dvou let dosáhl revolučního úspěchu v matematice, optice, fyzice a astronomii.
Newton položil nezávisle na Wilhelmu Leibnizovi základy diferenciálního a integrálního počtu. "Metoda fluxionů" byla založena na klíčovém poznatku, že integrace funkcí je inverzním procesem k derivaci funkcí. Pomocí derivace funkcí Newton nalezl jednoduché analytické metody, které sjednotily dosud oddělené metody řešení různých problémů, jako byl výpočet plochy, výpočet tečen, výpočet délky křivek nebo určení maxima a minima funkcí. V roce 1671 Newton dokončil svoji práci "De Methodis Serierum et Fluxionum", ale nepodařilo se mu jí publikovat. V Anglii bylo dílo publikováno až Johnem Colsonem v roce 1736.
Barrow se v roce 1669 vzdal místa lucasiánského profesora a doporučil na toto místo Isaaca Newtona, kterému tehdy bylo 27 let.
Newtonova první práce na místě lucasiánského profesora se týkala optiky. Během dvou let morové epidemie Newton zjistil, že světlo není jednoduchá entita. Každý vědec od Aristotela věřil, že světlo je základní jednoduchou entitou, ale chromatická aberace světla na čočkách dalekohledu vedla Newtona k jinému závěru. Když Newton nechal procházet sluneční světlo skleněným hranolem, objevil barevné spektrum.
Newton došel k závěru, že bílé světlo je složeno z řady typů paprsků, které se lámou pod různými úhly a proto každý typ těchto paprsků má jinou spektrální barvu. Newton dospěl k nesprávnému závěru, že dalekohledy používající refrakční čočky budou vždy trpět chromatickou aberací. Proto navrhl teleskop s použitím zrcadla.
V roce 1672 byl Newton přijat za člena Královské společnosti díky jeho objevu zrcadlového dalekohledu. V roce 1672 Newton publikoval svoji první vědeckou práci o světle a barvě.
Newtonova práce byla sice přijata, ale Hooke a Huygens měli námitky proti Newtonovu pokusu dokázat, že se světlo skládá z pohybujících se malých částeček a nikoliv z vln. Zřejmě kvůli Newtonovu postavení byla vlnová teorie odmítnuta a objevila se znovu až v 19. století.
Newtonovy vztahy s Hookem byly špatné a Newton chtěl dosáhnout vyloučení Hookea z Královské společnosti. Dokonce se mu podařilo pozdržet vydání Hookeovy práce o optice až do roku 1703, kdy byl Hooke již po smrti. Newton pak vydal v roce 1704 svoji práci o optice. Tato práce se zabývala teorií světla a barev. Newton zde objevil, že ve spektru se nacházejí tenké proužky, dále objevil tzv. "Newtonovy kroužky" a difrakci světla.
Pro vysvětlení určitých svých pozorování Newton použil jak vlnovou teorii, tak teorii korpuskulární.
Newtonovým největším přínosem byla jeho práce ve fyzice a nebeské mechanice, která vyvrcholila jeho teorií všeobecné gravitace. V roce 1666 Newton vytvořil svoji první verzi tří zákonů pohybu. Objevil také zákon odstředivé síly, která působí na těleso pohybující se po kružnici. Mechanice kruhového pohybu ale dostatečně neporozuměl.
V roce 1666 Newton přišel na myšlenku, že gravitace Země je ovlivněna Měsícem a jeho odstředivou silou. Pomocí svého zákona odstředivé síly a Keplerova třetího zákona o pohybu planet Newton odvodil zásadní zákon, že intenzita gravitace klesá s druhou mocninou vzdálenosti.
V roce 1679 Newton korespondoval s Hookem. Newton nalezl důkaz, že Keplerův zákon plochy (průvodič planety opíše ve stejných dobách stejné plochy) je důsledkem dostředivých sil. Dále ukázal, že pokud je oběžná dráha eliptická kvůli působení centrální sily, pak radiální velikost této síly je nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti planety od centrálního tělesa.
Tento objev poukázal na fyzikální význam druhého Keplerova zákona.
V roce 1684 se Halley dotázal Newtona, jaká bude dráha tělesa za působení nějaké síly, jejíž velikost klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Newton ihned odpověděl, že dráha bude eliptická. Ale ve svém díle Newton toto tvrzení nedokázal.
Halley vyzval Newtona, aby napsal souhrnné dílo o své nové fyzice a jejích aplikacích v astronomii. V roce 1687 Newton publikoval své nejvýznamnější dílo "Philosophiae naturalis principia mathematica" ("Principia"), která je dodnes známa.
Newton v díle "Principia" analyzoval pohyb těles v prostředí s odporem a v prostředí bez odporu pod vlivem dostředivých sil. Výsledky pak aplikoval na pohybující se tělesa, projektily, kyvadla a volně padající tělesa blízko Země. Dále ukázal, že planety jsou přitahovány směrem ke Slunci a velikost této síly se zmenšuje s druhou mocninou vzdálenosti. Došel k zobecnění, že všechna hmotná tělesa se vzájemně přitahují.
Další zobecnění přivedlo Newtona ke zformulování zákona univerzální gravitace, podle něhož každá dvě hmotná tělesa se přitahují silou, která je přímo úměrná součinu jejich hmotností a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti mezi nimi.
Newton vysvětlit řadu dříve nesouvisejících jevů: dráhy komet, přílivové vlny a jejich změny, precesi zemské osy, pohyb Měsíce a gravitační vliv Slunce na jeho dráhu.
V roce 1693 byl Newton nervově vyčerpán a zanechal vědecké práce. V roce 1696 se stal správcem Královské mincovny, v roce 1699 byl jmenován Mistrem.
V roce 1703 byl zvolen prezidentem Královské společnosti a pak byl každý rok
zvolen znovu, až do své smrti. V roce 1708 ho královna Anna povýšila za vědeckou
práci do šlechtického stavu.
Zdroj: Internet – Archiv matematiky - Turnbull University of St. Andrews + překlady do češtiny (J. SVRŠEK, R. BARTOŠ)