Světelné víry
Problematika světelných vírů je dnes předmětem výzkumu zabývá se jí řada odborníků. Zde si uvedeme jen několik základních informací, které se opírají o článek Světelné víry od Doc. RNDr. Zdeňka Bouchala, Dr., který byl uveřejněn v časopise Vesmír 82, březen 2003 a článek (v anglickém jazyce) na Internetu na adrese http://optics.upol.cz/optics/optics/research/nondiffracting_beams/.
Patrně nejstarší vědecký popis vírových struktur (z r. 1930) je od matematika Williama Whewella, který se zabýval studiem dmutí oceánu. Při svém výzkumu tento matematik dospěl k závěru, že musí existovat místo, kde se vlny setkávají, přecházejí v rotační pohyb a vytvářejí vír, v jehož středu je výška dmutí nulová.
Dnes se nejvíce pozornosti věnuje jevům, které souvisejí s víry elektromagnetickými, především světelnými, a s víry svazků hmotných částic (atomů) studovaných v Boseových-Einsteinových kondenzátech.
Fyzikální
podstata světelných vírů souvisí s vlastnostmi elektromagnetického záření
(jehož je světlo součástí) a jeho změnami. Změny se dějí nejen v čase, ale i
v prostoru zaplněném světlem. Prostorový a časový vývoj je popsán pomocí
tzv. Maxwellových rovnic. Tradiční řešení této rovnice poskytovala
vlny, jejichž vlnoplochy byly spojité (nespojitosti byly považovány za
místa, kde selhal popis). Nespojitosti fázových ploch jsou důležitou
vlastností světelných vln - nespojitosti světelných vírů jsou bodové.
Vlnoplocha pro typické světelné svazky obsahující světelné víry je
šroubovitá... více je uvedeno v článku časopisu
Vesmír 82, březen 2003.